Když se potká středně těžký, či lehký tank se stíhačem, dá se pravděpodobný vítěz snadno odhadnout. Tyto tanky jsou totiž ke zničení stíhačů přímo konstruované. Jejich rychlost a obratnost jim umožňuje rychle se ke stíhači přiblížit, vyhnout se palbě a proniknout do týla, odkud stíhač snadno a bezpečně zničí.
Včera jsem se na klanovkách dostal do situace, kdy jsem v četě pěti středně těžkých tanků zaútočil na čtyři stíhače a jednu artilerii v připravených pozicích. Asi si dokážete představit, že výsledek nedopadnul dle mého očekávání.
Mistr Sun má v zásobě mnoho mouder. Když jsem dnes znovu pročítal jeho Knihu o důmyslném útoku, překvapilo mě, na kolik podobenství jsem v nich nalezl. Už jenom první slova (přeneseně):
Je důležité zachovat vlastní celistvost a teprve poté můžeme pomýšlet na narušení celistvosti nepřítele.
Přijde Vám to samozřejmé? Je až neskutečné, jak mnoho stratégů tuto poučku prakticky ignoruje. Ve vidině rychlého postupu se utápí neskutečný počet vítězství. Zbytečná touha protivníka obklíčit a zničit v křížové palbě vede k rozbití palebné linie a vzájemného krytí. Vítězství je potom vrženo v tom lepším případě jako kulička do rulety a výsledek je nasnadě - náhoda. V horší variantě se zvrhne v jistou prohru.
Pamatujte si tedy, že není umění zničit nepřítele hrubou silou (v tomto případě schopnostmi a skilem Vašich vojáků), ale důmyslem. Pokud máte málo pohyblivých tanků, využijte je k vyvolání zmatku. Pokud jich máte hodně, udeřte s nimi na slabá místa nepřítele a okrajujte jej po kouskách. Pokud máte hodně těžkých tanků, držte s nimi důležité body. Pokud máte stíhače, udělejte neprostupný val, který buď stojí, nebo jede vpřed, nebo ustupuje, ale pořád to musí být val.
Právě tady mi stojí za zmínku moje chyba. Měl jsem veliteli bitvy odmítnout rozkaz, obhlédnout situaci, popřípadě při tom zemřít a poté poslat svoje střeďáky z pasti pryč podpořit náš hlavní konvoj. Stíhače měly být práce pro artilerie. Sice se říká, že po bitvě je každý generál, ale chyby jsou to, co nám dává možnost se zlepšit.
A přesně v tomto duchu hovoří i další poznámka mistra Suna: K obléhání přistoupíme až tehdy, když není zbytí.
Pokud srovnáváme počty jednotlivých armád, mistr Sun se vyjadřuje jasně:
Jsi-li desetkrát silnější, nepřítele obklič - tím se vyhneš jednosměrné palbě například v úzkém prostoru, kde rozhoduje skil hráče.
Jsi-li pětkrát silnější, na nepřítele udeř - toto se podobá roznesení na kopytech. Prosté zanoření do nepřátelských linií a umlácení čepicema.
Jsi-li dvakrát silnější, střetni se s nepřítelem - toto je klasický příklad polního boje, kdy se drží linie a probíhá kontaktní palba. Vy schytáte jednu ránu, nepřítel musí schytat dvě.
Je-li ti nepřítel rovný, pokus se jej rozdělit - předstírejte útok s mobilními tanky z jedné strany, následný ústup, rychlý přesun k vlastní úderné síle a následný úder na oslabenou obranu.
Jsi-li slabší než on, snaž se mu ubránit - Obsaďte zúžená místa, kde počty neznamenají nic. Zastavte nepřítele jeho vlastním šrotem.
Nemáš-li proti němu šanci, vyhni se mu - ehm, to dost dobře ve WoT nejde, ale přinejmenším to můžete uhrát na neuzamykání tanků v bitvách o území.
Co je pevností vůči malému, to je slabostí vůči velkému - uvažujte nad tím, že žádná taktika není univerzální. To, že jste minulou bitvu někoho rozválcovali, neznamená, že Vy jste byli dobří, ale že nepřítel to zahrál špatně.
Když vyzvete své vojsko k postupu, pokud toho není schopné (například jsou roztroušení v takzvaném lemmings train), stejně jako jim příkážete ústup (ač by vjeli do smrtelného sevření), asi něco bude špatně.
Stejně tak jako když si vymyslíte taktiku a držíte se jí do puntíku bez přihlédnutí k aktuálnímu stavu bitvy, zaděláváte si na problém. Spoléhejte se na průzkum, podle něho se připravte na nastálou situaci. Poznejte protivníka a využijte znalostí o svém vojsku tak, aby výhoda nepřítele byla minimalizovaná a Vaše výhody maximalizované.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně děcka.